close

Hlavní menu

             

Hannah Pilsen Trail

Můj první trailový půlmaraton

Fanoušek Hannahu se s námi podělil o své zážitky a pocity z prvního letošního běhu v přírodě Hannah Pilsen Trail

Na Radeč Pilsen trail půlmaraton jsem se přihlásil bez velkého rozmýšlení s tím, že si jej zaběhnu v rámci tréninku.  Těšil jsem se na pěknou trasu lesem v místech, kam jsem jako kluk jezdil na tábory. I přesto panovala lehká nervozita z toho, jak si poradím s kopcovitým terénem, protože většinu kilometrů nabíhám po rovině kolem řeky. Snad pomůžou nějaké ty nastoupané metry na skialpech během zimy.

Předpověď počasí je parádní a týden před závodem utekl jako nic. V sobotu vyrážím do Habru u Volduch s mírným předstihem. Stihnu si prohlédnout místa, kde jsem 30 let nebyl a také sledovat běhy dětí a žákovských kategorií. Nálada na místě je výborná a za chvíli povzbudíme první maratonce, kteří za sebou mají první (tu kratší) polovinu závodu.

Je 30 minut do startu půlmaratonu. Jedná se o nejpočetněji obsazenou vzdálenost, a tak je pod Hannah startovním obloukem za chvilku plno. Nikam se necpu, jsem tu přeci jen v rámci tréninku. Hned po startu všichni vyrazí a nasadí svižné tempo. První polovina závodu je víceméně celá do kopce. Na prvním kilometru kontroluji hodinky … musím zpomalit, takhle rychle přeci nemůžu běžet. Za chvíli využívám krátký seběh po lesní cestě ke zrychlení a na následující rovince v lese se snažím zpomalit. Nejde to. Je to prostě závod. Stoupáme pozvolna do vrchu a za chvíli se nám otvírají výhledy na Brdy. Tam někam nyní směřují závodníci na maratonské trati.

Stoupání je stále strmější, a tak stejně jako všichni kolem přecházím do chůze. Po chvíli jsme na vrcholu. Nádherné výhledy, ale na kochání není čas. Jednou se sem budu muset vrátit a proběhnout si to v klidu, slibuji si, a pokračuji dál. Trasa se vlní přes vrcholy Brno, Radeč a Bílá skála. Následuje parádní seběh. Z kopce mi to jde o dost lépe. Přeskakuji kameny a kořeny, předbíhám pár závodníků a už jsem u občerstvovačky. Vezmu si občerstvení, pití a chůzí pokračuji dál. Prázdné kelímky strčím do batohu a znovu vyrážím do mírného stoupání.

V druhé polovině závodu se mi už nestoupá tak lehce jako ze začátku a tempo do každého kopce je pomalejší a pomalejší. Konečně se přehoupnu přes poslední vrcholek a nyní už jen závěrečný seběh do cíle. Vychutnávám si poslední metry a už je tu cílový oblouk. Výsledný čas je trochu za očekáváním, ale pokud to beru tréninkově, tak spokojenost.

Po malém občerstvení přímo v cíli je čas dát si polívku a doplnit tekutiny. Pak si užívám krásný slunečný den a sleduji vyhlášení výsledků, zatímco někteří maratonci ještě postupně dobíhají do cíle.

 Byl to skvělý den. Výborně vyznačená, zajímavá trasa, nádherné počasí. Děkuji organizátorům za nádherný zážitek. Také bych chtěl poděkovat neúnavnému „spíkrovi“, který udržoval pozitivní náladu a všechny závodníky skvěle povzbuzoval celý den. Takže příští měsíc v Letkově na viděnou.

Text: Zdeněk Votava
foto: svetbehu.cz, Venca Fialka